Pozlacené
Namina Forna
Jsou to dívky, nebo démonky? Začátek strhující fantasy, která vám vyrazí dech.
Šestnáctiletá Deka žije ve strachu. Blíží se obřad krve – okamžik, který rozhodne o tom, zda ji přijmou za členku vesnice a ona konečně začne někam patřit. Její nepřirozená intuice, kterou se už teď liší od ostatních, její obavy jen posiluje. Když pak v den obřadu krvácí zlatě – barvou nečistoty – ví, že bude čelit následkům horším než smrt.
Potom ji ale navštíví záhadná žena s nabídkou: buď může zůstat ve vesnici a podřídit se svému osudu, nebo odejít a přidat se k alaki – armádě dívek stejných jako ona. Jsou téměř nesmrtelné, mají neobyčejné schopnosti a jako jediné mohou ochránit císaře a celé impérium před hrozbou, která se blíží.
Deka si je vědoma nebezpečí, touží však po přijetí, a tak na nabídku kývne. Ale už cestou do hlavního města začne zjišťovat, že nic není takové, jak to vypadá – ani ona samotná…
Když jsem vzala Pozlacené poprvé do ruky, tak úplně jsem si
nebyla jistá, co čekat. A celkově, jak velká očekávání mít. A řekla bych, že to
tak bylo dobře. Tahle kniha je příjemným doplněním našich fantasy knihoven. Ale
není to jedna z těch top titulů, které tam máme vystaveny čelem. I když
tento kousek má tedy parádní obálku.
Někomu se to nemusí líbit, ale za mě kniha dostává plusové
body za to, že se nebojí násilí, žalu a ponurosti. K tomu je tu perfektní
protiklad v ženské síle a přátelství. Nápad a potenciál, kniha rozhodně má
a to perfektní. Jen krapet pokulhává využití celého potenciálu.
U této knihy mi tak úplně k srdci nepřirostly postavy. O
to víc, jsem se spíše soustředila na svět, který je tu vybudovaný. Taky vás tu
čeká pár zvratů. Přesto, že mi začátek přišel nudnější, tak se mezi řádky
schovává dost překvapení a akce.
Co se romance týká, nebyla tu pro mě nijak zvlášť zajímavá. Co
jsem si doopravdy užívala, byly spíše vztahy mezi dívkami a jejich silné
přátelství. Uvědomování si hodnot i samy sebe. Protože jsou hozeny do světa s názory,
zákony a náboženstvími, které vás budou zvedat z židle.
Co se stylu psaní týká, nebylo to pro mě nic nového. Čte se
rychle, je to jednodušší, přesně tak, jak jsme u YA zvyklí.
Na konec bych určitě ráda upozornila na právě již zmíněné
násilí i silná témata v knize. A asi taky na pár klišé, bez kterých už asi
ani nejde.
Ale určitě doporučuji knihu přečíst a to právě proto, jak se
tu s ženami zachází. Budete možná znechuceni, ale je to tak blízko pravdě,
že se o tom musí mluvit.
3,5⭐ z 5 ⭐
Pozlacené
Za zaslání recenzního výtisku děkuji ALBATROS MEDIA
Žádné komentáře:
Okomentovat