Z deníku kocoura Modroočka

Josef Kolář

Počet stran:       112

Žánr:                  dětská literatura, pohádky

Nakladatelství:  ALBATROS

Vazba:                vázaná s laminovaným potahem

Anotace:

Hřejivé vyprávění malého kocourka o všem, co zažil se „svým člověkem“ od prvních krůčků po světě až po chvíli, kdy se sám stal pyšným otcem čtyř koťátek. Modroočkův deník nám prozradí, kdo je Zelenoočka, Bělovous Zrzunda, Kiki a co se od nich náš kocourek naučil. Modroočkovy příhody pobaví a rozveselí, a navíc leccos zajímavého vypoví o vlastnostech a zvycích různých zvířátek. Mnohé z příhod už děti znají z rozhlasu i televize, nyní si o nich mohou pěkně číst v této půvabné knížce.

Ukázka:

Recenze:

Já běžně recenze na dětské knihy nepíši, ale u této zkrátka musím udělat výjimku. Z deníku kocoura modroočka jsem v rukou držela sama jako dítě a je to kniha, která mě přivedla ke čtení. Tudíž, když se mi naskytla možnost, opět si příběh o modrookém kocourkovi přečíst, neváhala jsem ani vteřinu. A co víc, nemusela jsem ho číst sama. Četla jsem ho svým holčičkám a ta starší mě ve čtení střídala.

Kocour Modroočko i po těch letech neztratil nic z kouzla, které jsem vnímala jako dítě. A možná právě i díky tomu si ho zamilovaly i moje holčičky.

Ta zajímavé atmosféra celé knihy, je dost pravděpodobně způsobena stylem, jakým autor příběh vypráví. Přesněji řečeno, příběh vypráví právě malý kocourek Modroočko (ich-forma), který se seznamuje se světem i svým člověkem. Kolik knih, které vypráví kočka, jste četli?

Právě díky tomuto stylu vyprávění, jsou děti nenásilně nuceni přemýšlet nad tím, co nám to vlastně kocourek Modroočko říká. A to je za mě perfektní oživení klasického obrazu pohádky. Ale samozřejmě, ve většině kapitol a v celkovém příběhu nechybí různá ponaučení, tak jak jsme u těchto knih zvyklí.

Jsem ráda, že přesto, že dnešní děti jsou již zvyklé na složitější a dramatičtější ilustrace, holky byly nadšené i z ilustrací v Modroočkovi. Jsou sice jednoduší, ale výrazné, výstižné a nezapomenutelné. Já sama mám do dnes v mysli obraz koček, sedících v noci na střeše. A byla to první ilustrace, kterou jsem sama v knize hledala hned, jak jsem ji opět měla v rukou.

Knížka je vtipná, chytrá a neuvěřitelně milá. Podle mě ji musí milovat snad každé dítě. Oceňuji i rozložení kapitol. Myslím, že každá kapitola je tak akorát dlouhá a skvěle postačí na jednu pohádku před spaním. Holčičky se vždy těšily, co kocourek zase předvede a co se dnes bude dít. Obě mi ovšem omarodily, takže jsme knihu přečetli o něco dříve, než jsem měla v plánu. Ale nevadí, věřím, že se k ní zase někdy vrátíme.

Příběh z kočičího světa asi doporučuji číst dětem po třetím, možná spíš čtvrtém roce. Aby je opravdu bavil a plně ho pochopily. Ale potom zaručuji velký úspěch u malých čtenářů.

5⭐   z   5 ⭐

Knihu můžete koupit na stránkách ALBATROS MEDIA aktuálně s 15% slevou: 

Z deníku kocoura Modroočka

Za zaslání recenzního výtisku děkuji ALBATROS MEDIA

Lucie Schánělová

 

Z Buicku 8

Stephen King

Původní název:  From a Buick 8

Počet stran:        312

Žánr:                   horor

Nakladatelství:   Beta

Vazba:                 vázaná s přebalem

Anotace:

Je důležité trvat na odpovědích, i když žádné nejsou

Pennsylvánští státní policisté z fiktivního města Statler přivezou na stanici starý Buick Roadmaster, jehož majitel zmizel u čerpací stanice. Vůz budí pozornost a záhy se ukáže, že jeho dveře a kufr mohou vést do jiné dimenze zabydlené podivnými tvory. Navíc není jisté, jestli auto nemůže i za zmizení několika lidí. Příběhy policistů, kteří se dostali do jiných dimenzí, a podivné chování automobilového veterána upoutá pozornost Neda Wilcoxe, syna zemřelého policisty. Jeho okouzlení vozem však brzy přerůstá v nebezpečnou posedlost...

Brzy po dokončení první verze románu měl Stephen King těžkou autonehodu, která se podivně podobala nehodě policisty Curta Wilcoxe. Autor románu měl ale větší štěstí, havárii přežil.

Recenze:

Stephen King a kniha Z Buicku 8 je dílo, o kterém by se čtenáři jistě rádi dohadovali. Tady je to buď a nebo. Buď máte tenhle prazvláštní příběh rádi a nebo zkrátka ne.

Čtenář, co už má Kinga trochu načteného si asi jako první vzpomene na Christinu. V obou případech jde o „zvláštní, strašidelné či podivné“ auto. Ovšem, tady veškerá podobnost mezi knihami Z Buicku 8 a Christina, končí. Christina je vraždící auto, zatímco Buick je brána do jiného světa.

Christina je více ta Kingovská, hororová klasika. Ovšem Z Buicku 8, to je úplně něco jiného. Horor je to spíše méně (či vůbec, záleží na úhlu pohledu) než více. Na druhou stranu, je to takové psychologické sci-fi.

Tento příběh jsem četla už spoustu let zpátky a pamatovala jsem si jen nějaké útržky a lehce o čem to celé vlastně je. Nyní jsem ho četla podruhé v životě a dala jsem si pozor na to, zda budu knihu teď vnímat jinak. Ale myslím, že ten hlavní pocit, ta atmosféra, že jsem to vnímala stejně. Možná jsem si příběh dokonce trochu víc užila, protože jsem tam viděla věci, co dříve ne. Víc jsem si například užívala takové ty myšlenky mezi řádky.

Ale nějak se nemohu rozhodnout, jestli celý ten nápad s autem, které je branou do jiné dimense, není vlastně dosti béčkový. To asi nechám na vaše posouzení po přečtení. Na autorovu obranu, je pravdou, že je tu velice dobře rozpracovaná psychologie a to vystřeluje knihu z laciného nádechu.

Jak jsme u Kinga zvyklí, že píše samé sáhodlouhé knihy, tato je výjimkou. Rozhodně je to však dobře musím říct. Ono totiž Z Buicku 8 není až tak nadupaná kniha, abychom chtěli více. Nemohu ji však odepřít, možní i více než pár, opravdu zajímavých scén. A stále perfektně psané slovo.

Co tu musím opravdu vyzdvihnout je Kingova fantazie, která nemá žádné hranice. I to, že je to spíše neobvyklejší Kingovo dílo. Ono pro autora totiž není snadné, vystoupit ze své komfortní, psací zóny. A i díky tomu má tohle dílko mé sympatie.

 

Takže pokud nemáte problém s trošku pomaleji rozjíždějícím se dějem a „jiným“ Kingem, určitě pak mohu Z Buicku 8 doporučit. Není to příběh srovnatelný například se Zelenou mílí (ale to asi žádná kniha), přesto mám pro Z Buicku 8 slabost.

3,5⭐   z   5 ⭐

Knihu můžete koupit se slevou přímo na stránkách nakladatelství Beta:

Z Buicku 8

Za zaslání recenzního výtisku děkuji Nakladatelství Beta.

Lucie Schánělová

 

Černá krabice

Joe Hill

Původní název:  Heart - Shaped box

Žánr:                   horor  

Nakladatelství:   Beta

Vazba:                 vázaná s přebalem

Anotace:

Judas Coyne býval jedním z death-metalových bohů. Jeho výstřelky z mládí jsou proslulé, stejně jako záliba v podivnostech. V jeho děsivé sbírce se najdou sadistické filmy, ale také kuchařka pro kanibaly nebo oprátka z oběšence. Přesto v ní není nic tak neobvyklého, strašlivého a především lákavého jako předmět, na který narazil v jedné internetové aukci: Prodám nejvyšší nabídce ducha svého nevlastního otce... Za tisíc dolarů se Judas stane pyšným majitelem saka po mrtvém muži, v němž údajně přebývá jeho duch. Judas nemá strach. S duchy bojoval celý život – s duchem násilnického otce, duchy lásek, které bezohledně opouštěl, členů kapely, jež zradil. Jeden duch navíc ho stěží rozhodí. Když ale dorazí jeho poslední objev, v úhledně zabalené v černé krabici, Judas a jeho momentální přítelkyně Georgia zjistí, že inzerát nelhal, ba co víc, aukce byla zmanipulovaná tak, aby si oblek koupil přímo on… Boj o holý život začíná.

Recenze:

Už minule jsem se přiznala, že jsem se tomuto autorovi vyhýbala. Ale nedalo mi to a stejně jsem nakonec musela zkusit jeho knihy. Začala jsem s Černým telefonem, který mě opravdu bavil. Nyní tu mám Černou krabici a mám pocit, že ta je ještě o fous lepší. Možná to bylo tím, že nyní nešlo o povídky, které úplně nepatří mezi mé oblíbené. A nebo i tím, že tady máme nějakou tu duchařinu a to je můj šálek kávy.

Opět mi tu poskočilo srdce, když jsem si uvědomila, ano je to syn Stephena Kinga, ale rozhodně nemusí psát pod ochrannými křídly tatínka. Joe Hill, přesto že má velice podobný styl psaní jako otec, má opravdu svůj vlastní talent. V Černé krabici se neuvěřitelně vypsal. Celý příběh je krásně napsaný. Nic složitého a ani nijak originálního, ale to neubírá ani v nejmenším na kvalitě textu, či snad strašidelné atmosféře. Přesto, že vaši fantazii ovládá v podstatě jen autor a nemáte moc velký prostor pro vaše vlastní představy.

Černá krabice je myslím snad úplně první knihou Joe Hilla (v našem případě již reedice Bety) a sakra, za takový debut by se nemusel stydět žádný autor. Dokonce si myslím, že strčí do kapsy spoustu autorů hororů, kteří už mají něco za sebou. Troufám si říct, že Černá krabice je jedna z těch knih, která vás chytne od začátku a nemusíte se pročítat nijakými stránkami, než se konečně začtete.

Velice oceňuji jaký typ hlavního hrdiny tu máme. Jeho velice osobitý, metalový styl je hnacím motorem celý knihy. Díky němu tu máme černý humor i různé zvrácenosti, což celý příběh perfektně ozvláštňuje a dodává mu jiskru.

Úplně nevím, jak se tu mám postavit ke konci. Na jednu stranu mi nevadil. Na druhou bych ráda něco agresivnějšího. Naštěstí není natolik „rozpatláván“ aby mě to zničilo celkový dojem z knihy.

Asi se ani nebudu bát ohodnotit Černou krabici více než nadprůměrně.

4,5⭐   z   5 ⭐

Knihu můžete koupit se slevou přímo na stránkách nakladatelství Beta:

Černá krabice

Za zaslání recenzního výtisku děkuji Nakladatelství Beta.

Lucie Schánělová