„Je tu pan Perry.“
Chtěl jsem se smát, když Sarah o Jamesovi mluvila jako o panu Perrym. O největším dítěti naší party, tedy hned po Nicole. Ale ani tak jsem své mimické svaly nedonutil alespoň k nepatrnému úsměvu.
„Řekni mu, že spím. Ne, víš co, klidně mu řekni, že nechci žádnou návštěvu.“
„Tak to máš celkem smůlu, brácho!“
Než mi Sarah stačila jakkoli odpovědět, James už stál za ní ve vchodu na terasu. Plný odhodlání, které mě děsilo a nesmírně štvalo. Bylo mi jasné, co si umanul. Přesně totéž, co Nicole. Nestál jsem o to, věděl jsem, že je to zbytečná snaha. S tím jsem ho taky chtěl vyhodit, jenže ten kluk měl v sobě dnes tolik elánu, který jsem u něho neviděl dohromady za celý život. A tak zpražil i mě, než jsem začal svou ódou o sebelítosti.
„Na to zapomeň, Bennette! Dnes už se odtud ani nehnu. Sarah, můžete klidně odejít. Já už se o toho bezbožníka postarám.“
Sarah se na mě podívala s nevyřčenou otázkou. Rezignovaně jsem na ni kývl, že může jít. My dva na sebe civěli, jako bychom se viděli prvně. James evidentně zjišťoval můj fyzický i psychický stav. Já se neodvažoval ani odhadovat, co má ten blázen v plánu. Bylo nekonečné ticho, které podtrhoval zvuk z přední části domu, jak se Sarah pakovala k odchodu. Když za ní bouchly dveře, James se probral z toho svého rentgenového stavu.
„Takže, doporučil bych ti se dát trochu do kupy, přijde pár lidí.“
„Co to má znamenat?“
„Myslím, že ti prospěje trochu upustit páru. Nebude to nic velkolepého, jako když to máš pod palcem ty, ale...“
Pomalu mi začínalo docházet, co má James na mysli, a tak jsem ho zarazil.
„Kdybych potřeboval sex, zavolám Nicole!“
„Sakra, jsem idiot. Ani nevím, jestli...“ Znovu jsem ho musel včas zarazit.
„Řekl bych, že fyzický problém v tomto asi nebude.“
„Nenabádám tě k nevěře. Rozhodně ne. Jen popijeme a trochu se pobavíme. Však my už tě trochu dostaneme z toho zoufalství.“ Byl pevně rozhodnutý.
„Jamesi, ty prostě ani netušíš.“ Zadíval jsem se přes zahradu dolů k molu. „Nedokážu si to ani představit, ale vím, že je to totálně na hovno!“
„Co když už nikdy...“
„To neříkej, kámo!“
„Jak to můžeš vědět, když to nevím ani já?!“ Tohle uklidňování mě začínalo dost štvát.
„Už začínám chápat, proč je z tebe Nicole tak zoufalá.“ James si povzdechl a sedl si na kraj stolu, co tu byl asi též za účelem mě mučit. Protože Sarah mě tu dost často nutila obědvat i večeřet.
„Musí mě nenávidět.“ Podíval jsem se po něm, on ruce zoufale svěsil do klína.
„Miluje tě, což je dost pozoruhodné vzhledem k tvému momentálnímu chování. Vlastně ono možná i k tomu tvému obvyklému. Ale jestli ji budeš odhánět, může se stát, že skutečně odejde.“ Znovu jsem se pohledem vrátil k lodím. Nechtěl jsem se mu teď dívat do očí.
„Myslíš, že nevím, že se chovám jako kretén? Vím to moc dobře. Bohužel! Ale nedokážu se prostě chovat jinak.“
Žádné komentáře:
Okomentovat