Frankenstein
Mary Shelleyová
Viktor Frankenstein, posedlý touhou stvořit život, plení hřbitovy, aby získal materiál k vytvoření nové bytosti. Tu pak pomocí elektřiny probudí k životu. Ale tvor, zbavený lidské společnosti a odvržený i samotným Frankensteinem, se rozhodne zničit svého stvořitele i vše, co je mu drahé. Mrazivý gotický příběh Mary Shelleyové se brzy po svém vzniku stal nejslavnějším dílem hororové literatury na světě a dodnes je zdrcujícím popisem zkoumání hranic lidské tvořivosti.
Myslím, že každý, kdo knihu ještě nečetl do ní půjde s jistou představou hrůzostrašného hororu. Tak bych ráda upozornila, ať se na tuto představu úplně neupínáte. Horor to sice je (ve své době obzvláště), ale pořád je to taky klasika. Ale víc než hororový zážitek, vám chce kniha předat mnohem a mnohem více hloubky k zamyšlení.
Přesto, že se Frankenstein řadí mezi klasickou literaturu, musím říct, že se k mému překvapení čte velice dobře a jazyk je naprosto nádherný. Kniha se mi četla moc dobře, mně osobně nepřišla nijak zdlouhavá, naopak bych ji řadila mezi příběhy, od kterých se těžko odtrhává. Tohle pojetí Frankensteina je i pro dnešní čtenáře.
Jsou čtenáři, kteří neradi popisy. Ty bych chtěla upozornit, že tady jich pár najdete. Já jsem s nimi neměla problém, protože popisy mám moc ráda. Navíc jsem Kingofil, takže nějaký popis mě jen tak nedostane. Ale sem ty popisy patří a je jich tam přiměřeně k příběhu, aby vytvořily správnou atmosféru.
Kdybych se měla vyjádřit k postavám, tady mě neuvěřitelně bavilo, jak vás příběh nutí si stále pokládat otázky. Kdo je skutečně vinen? Koho byste vlastně měli litovat? Co když je to tak, že člověk je nestvůrou a nestvůra člověkem? Jsou to právě postavy, které tu otevírají vážná témata k zamyšlení. A probouzí ve čtenářích spoustu i protikladných emocí.
Frankenstein je kniha, která by se nikdy neměla ztratit ze světa ani z literatury. Zaslouží si, aby se stále četla.