Temné hlubiny

ukázka

Nicole

Už jsme táhly naše paddleboardy na pevninu, když mě Daniel 

dohnal.

„Ne tak rychle, krásko.“ Chytl mě za ruku.

„Co?“ nechápala jsem, co tím myslí.

„Vážně si myslíš, že jsme sem letěli jen tak? Aby sis tu ani 

jednou nezasurfovala.“

„Danieli, …“ chtěla jsem říct, že nevím, zda zvládnu surfovat v těchto vodách. Nebylo to jen o té fyzické stránce. Velkou 

roli v tom hrála má psychika. On mi vytrhl pádlo a hodil ho 

na pevninu. Paddleboard strčil stejným směrem. Poté mě táhl 

zpět do vody.

„No počkej a co můj surf.“

„Vlez si na můj.“

„Je to dobrý nápad.“

„Lez!“ 

Raději jsem ho dál nepokoušela a okamžitě se vyhoupla na 

jeho prkno. Když jsem seděla, udělal něco, co jsem nečekala. 

Vlezl si za mě. Teď vážně, kdy mě přestane vyvádět z míry?

„Co chceš dělat?“

„Něco zkusíme. Lehni si a roztáhni nohy.“

„Cože?“ zděšeně jsem na něho otočila hlavu. 

„Lehni si na břicho, a roztáhni nohy. Věř mi.“ 

Nevěřila jsem mu ani trošku. Ale samozřejmě jsem udělala, 

co chtěl. Což vůbec žádné překvapení nebylo a on si lehl za mě.

„Pádlujeme.“ Další příkaz. Už jsem se dál nevyptávala. 

Pádlovali jsme spolu a já cítila, jak se náš vztah opět prohlubuje. Dostávali jsme se na novou úroveň. A vůbec mi nevadilo, že nám k tomu dost často dopomáhalo surfování. Když 

jsme se dostali na line up, posadili jsme se.

„Sjedeme to spolu. Ano?“

„To myslíš vážně?“

S  nikým dospělým jsem to ještě nedělal, ale všechno je 

jednou poprvé. Musíš držet rovnováhu a  dělat co ti řeknu 

a možná se neutopíme.“

„Danieli?!“ zatraceně. Mohl by to někdy podat tak, abych 

nešílela strachy? A opravdu mu mohla plně důvěřovat?

„Zalehni a pádlujeme, jde vlna.“ Křikl. Nevím, co bylo silnější, jestli strach nebo vzrušení. Ale ten strach mi nedovolil 

ho neposlechnout. Lehla jsem si a pádlovala jako o život, jako 

bych pádlovala sama tu nejsilnější vlnu. Divila jsem se, že jsme 

byli v pádlování tak perfektně sehraní, když jsme něco takového ještě nikdy nezkoušeli. Ale tím, že jsme pádlovali dva, jsme 

vlnu chytli mnohem rychleji, než kdybych pádlovala sama.

„Chytni se prkna a nehýbej se.“ Cítila jsem, jak si Daniel 

stoupá. Bylo to něco neuvěřitelného. Celým tělem jsem vnímala, jak prkno řídí on. O tolik klidněji a precizněji, než když 

jsem to v rukou měla já. Přesně jsem poznala, kdy se zcela postavil. Udivovalo mě, že neměl žádný problém s rovnováhou. 

I přesto, že mě měl pod sebou.

„Teď ty.“

Chytla jsem se mnohem pevněji než před tím. Já na rozdíl od něho, své tělo vyslala do stoje velice opatrně a pomalu. 

Ucítila jsem Danielovu ruku, která mě pevně chytla. Pomohl 

mi se narovnat. Našla jsem stabilní polohu. Tím, že mě držel, 

jsem měla tolik potřebnou rovnováhu. Nijak jsem se nekymácela a nestěžovala mu kočírovat surf s námi oběma. Smála 

jsem se u toho jako šílenec. I on se smál. Bylo to naprosto 

strhující. Kam se na tohle hrabe surfování samo o sobě. Už 

jsem měla takový záchvat smíchu, že jsem ztratila rovnováhu. 

Padala jsem z prkna a Daniela stáhla sebou do vody.

Smála jsem se i  pod vodou, i  když jsem se vynořila nad 

hladinu. Bylo mi jedno, že jsem vdechla slanou vodu, která 

mě nyní pálila snad až na mozkové kůře. Daniel byl na tom 

obdobně. Byli jsme jak malé děti.

„Ještě jednou?“ Zeptala jsem se skrz nezastavitelný smích.

„Jasně.“

Znovu jsme se vyhoupli na surf. Při čekání na vlnu jsem 

se uklidnila a konečně zastavila svůj nekontrolovatelný smích 

štěstí. Takže když jsme pádlovali další vlnu, šlo to ještě lépe 

jak před tím. Celý ten proces jsme opakovali a znovu stáli oba 

na prkně. Tentokrát Daniel těsně za mými zády.

„Zpevni se a  důvěřuj mi.“ Vždy, když tohle řekl, začala 

jsem se mnohem víc bát. A ještě více, když mě chytl za boky. 

Chtěla jsem mu něco říct, ale věděla jsem, že to nyní nemohu, ať zamýšlí cokoli. Nadechla jsem se a snažila se opravdu 

zpevnit celé tělo a maximálně soustředit.

Daniel mě držel pevně a začal mě zvedat. Má chodidla se 

oddělila od navoskovaného povrchu jeho surfu.

„Bože.“ Křičela jsem strachy, štěstím i vším tím adrenalinem. Ruce jsem roztáhla do stran a žila tou aktuální volností. 

Cítila jsem se, jako bych létala.

Dokázal se mnou sjet celu vlnu a pak mě postavil zpět na 

prkno. Sedla jsem si a on za mě. Byla jsem naprosto vyčerpaná, ale maximálně šťastná. To štěstí muselo být na mém 

obličeji znát. Až teď jsem si všimla, jak nás na pobřeží všichni 

pozorují. Otočila jsem se na něho. On se na mě usmíval tak 

nevinně. Jako, že to přeci nic nebylo.

„Miluju tě, Bennette.“ Vylétlo to ze mě. Na to, co pro mě 

dělal, se nedalo reagovat nijak jinak.

„Taky tě miluji, Nicole.“ Dostala jsem jeho sladký polibek, 

za práci, kterou jsem odvedla. I když bych měla spíš hodnotit 

jeho výkon. Ten můj nestál za řeč. Jenže, už jsme tu byli dlouho a museli jsme ven z vody a jet domů do tepla. 

Na pobřeží na nás všichni stále civěli.

„Co to mělo být? Hodláš přesedlat na Tandem?“ James 

Daniela div neseřval, hned jak jsme vylezli z vody.

„Ne, jen jsem to chtěl zkusit.“ Vysvětlil mu. James se trochu uklidnil a pokračoval:

„No, na to, že jste ani jeden něco takového nikdy nedělali, 

vám to sakra šlo. Možná byste se nad tím měli zamyslet.“

„Co je Tandem?“ nechápala jsem nic z jejich slov.

„No surfing má hodně kategorií jak víš. A  jedna z  nich 

je Tandem. Je to něco podobného tomu, co jsme teď dělali. 

Surfař s partnerkou dělají při sjíždění vln různé akrobatické 

kousky. Někdy ti to ukážu.“

„Bylo to dech beroucí. Ale, není to nebezpečné?“ zeptala 

se Layla.

„Asi jako celé surfování.“ Odpověděl ji Daniel. Připadalo 

mi, že nám tu naši chvilku naprosto zkazili.

Všichni se šli chystat k odjezdu a já využila toho, že jsem 

s Jamesem byla sama. Nebyli jsme na doslech a tak jsem se 

musela zeptat.

„Co to bylo? Proč jsi na něj tak vyjel?“

„Nevyjel.“

„Jamesi, nejsem slepá. O co šlo?“

„No dobře, ale nech si to pro sebe. Už nějaký čas mám 

pocit, že Daniel chce skončit s  profesionálním surfingem. 

A když jsem ho teď viděl, co s tebou dokázal na vlnách,…

bojím se, že fakt odejde od soutěžení.“

„A to by to tolik vadilo?“ raději jsem mu neříkala o tom, že 

se sám Daniel o konci své kariéry zmínil.

„Jsem asi sobeckej. Jenže já potřebuju, aby soutěžil v mých 

kategoriích. On je můj hnací motor. Tím rivalstvím a soupeřením, co mezi sebou máme, se vyburcovávám k lepším výsledkům. Nikdy bych nebyl tam, kde jsem, nebýt jeho.“ James 

zahanbeně sklopil oči. 

„Chápu, ale ty jsi přeci skvělý surfař i bez něho. A jestli se 

rozhodne skončit, my dva s tím nic nenaděláme. Víš jaký je, 

on si půjde za tím, co chce, ať to stojí, co to stojí.“

„Já vím. Ale, zkus ho u toho udržet co nejdéle. Ty na něho 

máš silný vliv.“

„To si nemyslím, ale určitě ani já nechci, aby s tím skončil.“

„Je to tak, i přesto, že ty si to nemyslíš. Jinak, to co jste tam 

předvedli, … páni, … jak to, že jste tak sehraní? Nikdy jste to 

nezkoušeli, ne?“

„Ne, nikdy. Myslím, že je to tím, že on je opravdu dobrý surfař. A já, zkrátka jen poslušně poslouchám a dělám, co 

řekne.“

„Jasně. Ten váš pozoruhodný vztah.“

„No nežijeme zrovna na konci duhy. Ty víš, …“

Náš rozhovor byl však u konce. Ostatní na nás křičeli, že je 

čas odjezdu. Vlezla jsem si do auta a Daniel se na mě tázavě 

díval. Možná by rád věděl, co jsem s Jamesem probírala. Byl 

si moc dobře vědom toho, že jsme čím dál lepší přátelé. Začínal si na to dávat pozor. Možná jen nechtěl, abych s Jamesem o něm mluvila. Anebo si mohl myslet, že ho James může 

ohrozit v něčem jiném?

Lucie Schánělová