Ukradený dědic
Holly Black
Od Hadí bitvy uběhlo už osm let. Ale na chladném severu si lady Nora ze dvora Ostrých zubů znovu přivlastnila citadelu Ledová jehla. A v ní pomocí prastaré relikvie vytváří monstra z větví a sněhu, která ji poslouchají na slovo a vykonají její pomstu.
Suren, dítě královny dvora Ostrých zubů a jediná osoba, která má nad svou matkou nějakou moc, uprchla do lidského světa. Tam žije jako divoké zvíře v lesích. Je osamělá a stále ji sužují vzpomínky na nemilosrdné mučení, které musela na dvoře Ostrých zubů přežít. Čas si krátí tím, že vysvobozuje smrtelníky z pro ně nevýhodných dohod. Věří, že na ni svět zapomněl, dokud ji buřibaba Bogdana nepronásleduje nočními ulicemi.
Nezachrání ji nikdo jiný než princ Doubek, dědic Elfhame, kterému byla Suren kdysi přislíbena za ženu a kterým roky opovrhuje. Nyní sedmnáctiletý Doubek je okouzlující, překrásný a manipulativní. Právě teď je na misi, která ho zavede na sever, a chce Sureninu pomoc. Ale pokud bude princezna souhlasit, bude to znamenat obrnit své srdce proti chlapci, kterého kdysi znávala, a princi, kterému nemůže věřit. A stejně tak postavit se hrůzám, které považovala za minulost…
„Je vyčerpávající sledovat, jak se někdo snaží být lodí, o kterou se budou lámat skály.“
Tedy nevím jak vy, ale na Ukradeného dědice jsem netrpělivě čekala nějaký ten pátek. Bez mučení přiznávám, že patřím mezi fandy Holly Black a čtenáře, kteří milují sérii Krutý princ. Když jsem ji před lety začala číst, šla jsem do knih s otázkou, Sakra, co na tom všichni mají? Netrvalo dlouho a pochopila jsem.
Dědice jsem vyhlížela s obrovským očekáváním, ale i lehkými obavami, že nebude snadné, vyrovnat se předchozím knihám. A opravdu nebylo. Nechci říct, že je kniha špatná, není, rozhodně ne. Ale taky to pro mě není tak dobré, jako předchozí série Krutý princ.
Ukradený dědic je volné pokračování a já doopravdy přivítala ten návrat do světa Holly Black. Autorka totiž umí bezkonkurenčně vykouzlit atmosféru i s tím, že se zas až tolik nerozepisuje v popisné části. Což zajisté mnoho čtenářů ocení. Ale celkově se člověk perfektně dokáže vžít do děje a představit si tak i ty nejmenší detaily.
Co možná někdo ocení méně, je fakt, že to není tolik akční kniha. Ale pokud jsem to pochopila správně, bude další díl a tam se to rozjede si myslím. Protože poslední část knihy tomu velice napovídá. Zrovna tak v podstatě otevřený konec. Tento díl byl pro mě taková oťukávačka příběhu, ale přesto se kniha opět četla velice rychle. Upoutat čtenáře autorka skutečně umí.
Rozhodně tu opět dostaneme různé intriky, tajemství, zlomyslnost a celkovou krutost. Ale to máme i v Krutém princi, takže to pro mě nebylo překvapením. Je však pravda, že bych asi doporučila si rozhodně nejprve přečíst předchozí sérii, než se vrhnete na Ukradeného dědice. Nikdo totiž nerad naskakuje do již rozjetého vlaku.
Takže pokud za sebou máte Krutého prince, určitě doporučuji vrátit se do tohoto světa a podívat se, co se stalo s našimi postavami a co nyní po letech prožívají.A slibuji, že stejně jako u Kruťáka i nyní, budete chtít další díl!
4⭐ z 5 ⭐
