Prokletá
Marissa Meyerová
Strhující rozuzlení temného pohádkového příběhu od autorky Měsíčních kronik
Autorka Marissa Meyerová si získala mé srdce hned první knihou, co jsem tehdy od ní četla. Byla to Cinder, první díl Měsíčních kronik, na které do teď nedám dopustit. Už tehdy jsem si říkala, páni, ona ty retellingy umí.
Kniha Prokletá ( první díl Zlatá ) je opět velice povedený retelling. Ovšem tady jde o příběh Rampelníka, což je krapet temnější, ale o to zajímavější. A není třeba se bát, že byste dostali kopii té méně známé pohádky. Autorka si vezme z původního příběhu jen inspiraci a pak si to celé přestaví dle svého. A rozhodně velice povedeně a originálně.
Velké plusové body má nakladatelství, které druhý díl vydalo poměrně rychle po prvním a tak čtenář nemusel dlouho čekat. Stejně tak plusové body má autorka, která druhý díl otvírá přesně na konci prvního. Díky těmto dvěma skutečnostem má čtenář pocit, že příběh ani neopustil. A kdyby přeci jen nějaké pochybnosti nastaly, autorka zásadní věci z prvního dílu lehounce čtenáři připomene. Tudíž tady byla odvedena perfektní práce, pro maximální pohodlí čtenáře.
Řekla bych, že stejně jako u prvního dílu, není romantická linka středobodem všeho dění a stále ji tu vnímám jako odlehčení temnoty, která se v knize skrývá. Ale musím říct, že první díl se mi zdál podstatně temnější. Na druhou stranu, díky tomu mě nijak zvlášť romantika nezasáhla. Ale v tomto případě to dle mého není na škodu.
Po přečtení obou dílů, bych řekla, že Zlatá (první díl) se mi líbil více. Také jsem si pohrávala s myšlenkou, že by této duologii neuškodilo ji sepsat jen do jedné knihy. V Prokleté se totiž najde pár míst, které by šly krapet zkrátit. Také by se tím možná i eliminoval pocit, že je kniha pomalejšího rázu.
Co se týká hlavní hrdinky, Serilda, vypravěčka příběhů, tak tady jsem měla občas lehký pocit, zda je to stále tatáž Serilda, jako v prvním díle. Samozřejmě byla a stále měla některé své povahové rysy, ale stejně, …
Pokud bych měla sérii shrnout, určitě mohu doporučit každému, kdo má rád retellingy. Lehce temnější fantasy s hmatatelnou atmosférou. Pro fandy autorky je to samozřejmě nezbytností. Ale přesto stále trvám na tom, že Měsíční kroniky jsou to nej, co autorka napsala.