Dívka, kterou spolklo moře
Axie Oh
Zemi, kde Mina žije, už celé generace sužují smrtící bouře. Celé vesnice mizí při záplavách pod hladinou a o zbývající zdroje se vedou krvavé válečné konflikty. Minini lidé věří v Mořského boha, bývalého ochránce, který je nyní proklíná smrtí a zoufalstvím. V pokusu udobřit si ho je každý rok do vln vhozena krásná dívka, která se má stát jeho nevěstou - až bude vyvolena ta pravá, utrpení skončí.
Mnozí věří, že Šim Čong, nejkrásnější dívka z vesnice, je to pravou. Ji však miluje Minin starší bratr Džun. Té noci, kdy má být obětována, ji Džin následuje na moře, ačkoli ví, že se jedná o rozsudek smrti. Aby Mina zachránila svého bratra, vrhne se pod hladinu místo Čong.
Propadne se až do Říše duchů, magického města menších bohů a mytických bytosti, kde hledá Mořského boha. Zjistí však, že upadl do kouzelného spánku. S pomocí záhadného mladíka jménem Šin a nesourodé skupiny démonů, bohů a duší vyrazí Mina za svým cílem: probudit Mořského boha a jednou pro vždy ukončit strašlivé bouře. Ale nemá moc času. Člověk v zemi duchů dlouho přebývat nedokáže. A navíc jsou tu tací, kteří by udělali cokoli, aby zabránili probuzení Mořského boha ze spánku...
Recenze:
Dívka, kterou spolklo moře je kniha, která mě letos velice
příjemně překvapila. Po dlouhé době se mi do rukou dostal příběh, který se mi nechtěl
odkládat a nutil mě číst dál a dál. Přesto, že akčních scén je tu jen pomálu,
je zvláštní, že mě to neuvěřitelně moc bavilo.
První dvě, tři kapitoly jsem měla trochu problém se stylem
psaní. Ale pak jsem si buď zvykla, nebo se text srovnal. Do teď si nejsem
jistá. Podstatné je, že se kniha poté četla ohromně rychle.
Kdybych to celé měla shrnout do slov, musela bych použít
tato: Kouzelné, originální, pohádkové. Mezi řádky příběh skrývá spoustu
myšlenek. Velice oceňuji i množství mýtů a pověstí. Ovšem to, co mě dostalo asi
nejvíce, byla atmosféra. Ta je dokonale bezchybná.
Jsou tu zásadní zvraty a jistá překvapení, které si myslím,
že spousta čtenářů bude tušit ihned od začátku. Ani konec není žádným
překvapením. I tak mi to vůbec nezkazilo dojem z knihy. Užila jsem si ji
od začátku do konce a mrzelo mě, že příběh skončil. Možná, že to mohlo být i
delší.
Co se postav týká, tady bych měla jednu negativní věc. Jsou
tam jména jako Šin a Šiki, Niri a Namgi (snad jsem to teď napsala správně) a
přiznám se, že se mi tak postavy zpočátku krapet pletly, než jsem si k nim
vybudovala nějaký vztah a pořádně si spojila jméno s postavou. Ovšem
vykreslení postav k délce příběhu, je naprosto v pořádku. A každá je
svým způsobem opravdu jedinečná. Také jsem po dlouhé době měla více oblíbených
postav v jednom příběhu.
Chtěla bych vyzdvihnout nádhernou obálku. A říkala jsem si,
že toto je přesně ta kniha, kde bych uvítala ilustrace, protože tady by byly
nádherné a ilustrátor by se vyřádil.
Tenhle příběh o hrdinství, obětování se, o bozích a duších,
o osudu a lásce, mýtických bytostech, říši duchů a světě lidí, zoufalství a
záchraně a spoustě a spoustě dalšího, bych vám velice ráda doporučila. A pokud
máte rádi tuto kulturu, rozhodně neuděláte chybu, když po knize sáhnete.
